Znáš ten pocit, když ti vlasy voní vzduchem. Takový ten pach
svěžesti po dni stráveném na čerstvém vzduchu. Teďka to zrovna fetuju ze svého
copu, který jsem si vytvořila jakožto ochranu proti dredům, jež se mi tvoří na
hlavě pokaždé, když si vezmu šálu. Tu jsem dneska měla, dohromady s dalšími
šesti vrstvami oblečení. Takto nabalená jsem kromě ranní túry i odvolila. Hlas
jsem dala Pavlu Fischerovi, a pak jsem odešla na deseti kilometrovou procházku,
asi to rozchodit.
Minulé volby jsem strávila pohodlně usazená na gauči,
sledovala jsem samozřejmě ČT24. Hltala jsem všechny nově sečtené hlasy a
poslouchala vyjádření, předpovědi, odhady lidí, které jsem většinou ani
neznala. Pak se to sečetlo. Vyhrál Babiš, který vedl celou dobu, a já jsem
promrhala celý den. Tentokrát jsme s mamkou odvolily už brzo ráno a s úmyslem
vypadnout od toho po/volebního shonu jsme vypadly podél řeky do Kostomlat
nad Labem. Byla zima. Bylo dobře.
Když jsem se dostala domů, tak už bylo sečteno. Dopadlo to
podle očekávání a já mám docela radost, i když můj kandidát s deseti procenty
do druhého kola nepůjde. Fischera jsem před Drahošem, Horáčkem či Hilšerem upřednostnila,
protože z nich má největší politické zkušenosti, dobře debatoval a je mi
lidsky nejpříjemnější. Teď už mi na stole leží volební průkaz, protože Drahoše
se s kámoškama pokusíme podpořit až z Vietnamu. Ano, tak odhodlané jsme. (Tak uvidíme,
jak to dopadne.)
To možná ty všemožné kampaně slavných či filtry na profilovky
nás tak nabudily jít volit. Jsme totiž „generace s názorem“, ne? Hm.
Uznávám, že některá ta videa měla dobrá provedení a drobný kruhový nápis profilová
selfíčka taky zas tolik nezhnusil, ale ani tak jsem se nezapojila. Nesdílela jsem a
nelituji toho.
Ano, od mnohých to mohla být upřímná snaha něco ovlivnit,
vyjádřit svůj postoj či prostě neškodné kliknutí bez záměru. Ani si nemyslím,
že to mělo sebemenší potenciál nějak negativně ovlivnit volby. Akorát mi při pohledu
na těch pár videí, které pořád dokola sdíleli moji kamarádi z vysoké (většina
z Fakulty sociálních studií, samozřejmě), vyvstalo na mysl několik profláklých pojmů, a to slacktivismus (vysvětlení pojmu: zde) a sociální bubliny.
Zatímco v mojí sociální bublině je chodit volit prostě
cool (všichni chodíme, všichni volíme, všichni sdílíme), tak v jiných to
tak bezpochyby není. Proto si myslím, že ani nové provolební profilovky ani videa plná slavných, kde nám lidovou
řečí prokládanou trefnejma hláškama sdělujou, jak moc důležité je volit, nejsou
řešení. (Jo, to si asi myslí málokdo.) Já si ale troufám tvrdit, že jsou pro
spoustu z nás prostředkem právě k tomu slacktivismu, kdy si všichni
připadáme hrozně politicky a společensky aktivní. Uspokojuje nás to. (Přiznávám
se, sama jsem se při tom taky přistihla.) Přitom vlastně neděláme nic. Dokonce
i to naše sdílení se jako ostatně klasicky dostane z velké části pouze k lidem
podobně smýšlejícím, kteří s velkou pravděpodobností to samé sdíleli už
včera.
Pokud teď čekáš nějaké rozřešení, jak se tomu vyhnout, tak
máš smůlu. Jsi na špatné stránce. Já to nevím. Jen jsem opitá tím čerstvým
vzduchem potřebovala vyjádřit svůj názor na ty strastiplné předvolební dny, kdy
jsem byla politicky aktivní pouze jedním statusem a hlasem ve volební urně.
No, lepší než nic.
Jo, a taky plánuju volit až z Vietnamu. Tak mě ceň.
Žádné komentáře:
Okomentovat