Vyklidnit se u Mavrovo jezera / Calm down by the Mavrovo Lake

Vítr ve vlasech i v očích. Pár kilometrů v nohách. V dálce je slyšet kraví zvonek a já se kochám. Kochám se jezerem, horami, suchou půdou pod nohama a klidem, hlavně tím božským, chvílemi až děsivým, klidem ukrytým v samotě. Tu jsme nalezli v makedonském národním parku Mavrovo, kde jsme za dva dny potkali asi čtyři turisty a místních nebylo o moc víc.

//Wind in my hair as well as in my eyes. Couple of kilometres behind me and a few of them still ahead. Sound of a cow bell is carried by air. I am enjoying the lake, the mountains everywhere around, the dry soil under my legs and the stillness produced by the depth of temporary solitude.//

Samota je zvláštní věc. Celý život se jí bojíme a zároveň jí až bezhlavě vyhledáváme. Ať už je to ve svém pokojíčku, na zahradě, na školních záchodcích nebo na prostě místech, kde nejsou lidi. A když ji konečně opravdu najdeme, tak nás to stejně mnohdy vyděsí. A to se stalo i nám.

Když jsme si stopli auto do vesnice Mavrovo a řidič nás vysadil na jakési návsi, tak jsme se trochu lekli. Vybetonovanou plochu připomínající opuštěné parkoviště lemovalo pár baráčků a několik plechových přídomků, z kterých se později vyklubal obchůdek. Lidi jsme nikde neviděli, protože jediný pohyb produkovaly krávy postávající na druhé straně posmutnělého parkoviště. Po pár minutách jsme se rozhoupali a vešli na cizí pozemek odhodlaní někoho najít. Povedlo se a my se ubytovali u pána samotáře za dvacet euro na noc, (což je na Makedonii docela hodně.)

//Solitude is a rather strange thing. We tend to seek it our entire lives and yet it frightens us. We search for it in our rooms, gardens, on toilets or simply in abandoned or undiscovered places. And still, when it is finally found, it scares the hell out of us. It was our case, after all.

We hitch-hiked to the Mavrovo village and didn’t expect much from it. But our driver left us in the middle of something looking like an abandoned parking lot and if I was a bit more dramatic, I would say that our hearts shrunk. But let’s put the drama aside and stick with being in a low mood. The only sound cheering us up was a cow bell on the other side of the concrete space.

After a short while, we decided to find a place to sleep. The only option was to go to someone’s home and ask them directly. We were lucky and found one guy who offered us to stay at his house for twenty euros per night (which was quite a lot for Macedonia). We accepted it, shook off the unpleasant feeling of having almost no people around and began exploring the surrounding.//

Pravda je, že jsme ze sebe ten nepříjemný pocit opuštěnosti museli chvíli dostávat, ale povedlo se nám to hned, jak jsme vylezli nad Mavrovo na vyhlídku před vstupem do jeskyně, která byla bohužel zamčená, a rozhodli jsme se si tam dát ráno snídani. A to byla krása. Čerstvý chleba, něco jako makedonská lučina, voda z petky, výhled a několik partiček žolíků, spoko. Co je víc?!

//It went surprisingly well. As soon as we managed to put aside our initial worries, we started to truly enjoy the real potential of solitude. Beautiful. We went up the hill to eat our breakfast with magnificent view of mountains and the Mavrovo Lake and honestly, fresh bread with butter had never tasted better.//

Po snídani jsme se vydali směrem k Mavrovo jezeru, kde nás měl čekat polo zatopený kostel. Jenže ono bylo sucho. Takže jezero končilo dobrých sto metrů daleko od kostela. Trochu jsme nad tím povzdechli, ale stejně jsme si návštěvu, když ne polo zatopeného tak alespoň polo rozbořeného kostela, užili.

//The next step was the lake. The one with the church which was supposed to be partly submerged. Well, not this time. This year’s dry summer appeared to destroy our, perhaps, the only chance to see the church like that. So, we ended up enjoying the ruins.//

Vlnky. Travička. Kravička. Lodička. Igelitová taštička. No, musím ale přiznat, že v odpadem zavalené Makedonii bylo Mavrovo jezero jedním z nejčistějších míst, a to i s těmi pár igelitkami na pláži. I voda byla čistá, a tak se Matěj rozhodnul do ní vlézt. Jenže zjistil, že dno tvoří bahno a voda je vlastně dost studená, tak se v ní alespoň po kolena ponořený nechal vyfotit. Blogger jeden.

//Waves. Grass. Cows. Boats. Plastic bags. But to be fair, the area of the Mavrovo National Park was less polluted than the rest of the country. Even the water was clean and transparent, but not very suitable for swimming, which we discovered while stepping into layers of mud on the bottom. We took some pictures to refresh our social status and the rest of the time we spent on the beach. Alone. Seriously. ALONE.//

Asi osm kilometrů jsme podél jezera šli, a nakonec jsme i došli, do nejbližší vesnice, kde místo jednoho obchodu byly obchody dva, a dokonce tam byly i nějaké restaurace (konzum), a tak jsme si nakoupili, v restauraci jsme se najedli do zásoby, kdyby nám náhodou náš obchůdek před domem další den neotevřeli, a vydali se osm kilometrů zase zpět.

Mavrovo jezero bylo zvláštním místem našeho výletu, které bych určitě doporučila všem navštívit. Oproti jiným jezerům, která jsme viděli v pozdějším stádiu cesty, bylo unikátní právě samotou, kterou u něj lze najít. Takže pokud někdo ještě pořád hledáte kus samoty, tak by vás toto průzračné jezero na západě Makedonie mělo bohatě uspokojit.

//The Mavrovo Lake was a special and significant place during our journey. In comparison to other lakes we visited, this one got stuck in our heads mostly because of the opportunity to indulge the calm and serene atmosphere. So, for all of you who seek quiet corners or spaces the Mavrovo Lake in Macedonia would probably work.//

Info: Do Mavrovo jsme se dostali autobusem ze Skopje. Autobus nám ovšem vysadil 6 kilometrů od vesnice Mavrovo, kam se dá dojít pěšky nebo si někoho stopnout. Ubytování bych hledala určitě až na místě.

There are direct buses to the Mavrovo National Park area from Skopje. Mavrovo village is located 6 kilometres from the closest bus station. Accommodation can be found there, just ask locals.