Skopje. Kde vlastně leží? To je v Řecku? Nikdy jsem to
neslyšel. To je tam někde v Jugošce, co? Proč jedete zrovna tam? I
takovéto reakce náš pobyt v hlavním městě Makedonie sklidil. My však rádi
vysvětlíme, že je to město plné milých lidí, skvělého jídla, netradiční
atmosféry, mnoha náboženství a se spoustou kontroverzních soch navrch.
//Well,
Skopje? Where was it again? Is that in Greece? I have never heard about it. Is
it somewhere in Jugoslavia? But why do you go there?
Yes, we got
some reactions like these before our two weeks long stay in Macedonia. It
didn’t bother us so much, though. It was a pleasure for us to describe the city
(and the country) full of nice people, delicious food, distinctive atmosphere and
various religions (with many massive statues on the top). //
V Skopje jsme z našeho dva týdny dlouhého cestování po
Makedonii strávili dohromady asi tři celé dny. S průvodcem v ruce jsme
prošli centrum města, které je osázeno stovkami (nepřeháním, bohužel) soch,
které ani místní nejsou schopni s jistotou identifikovat. Jeden pán nám
dokonce řekl, že se v mnoha případech jedná o bulharské či albánské
hrdiny, kteří zabíjeli v minulosti Makedonce. To jim ale předchozí
nacionalistická vláda dokázala za nějakou tu finanční odměnu odpustit a město,
kde se rozpadá infrastruktura a děti žebrají na ulicích, se ve jménu plánu „Skopje2014“
rozhodla osázet obřími a honosnými sochami. Ta největší, která se nachází na
Makedonském náměstí, je dokonce provokativní naschvál. Již docela vyhrocenou
situaci s Řeckem ohledně samotného jména země „Makedonie“ se totiž
podařilo podpořit vystavěním Alexandra Makedonského na hlavním náměstí. Toho
si, stejně jako název Makedonie, Řecko nárokuje. Proč nepřátelské vztahy tedy
ještě nepodpořit. A ani Řecká blokace vstupu Makedonie do NATO touhu po
provokaci zvrátit nedokázala.
//Our Book Guide of Macedonia helped us quite a
bit with exploring Skopje where we stayed for well-enjoyed three days in total.
The number of statues spread all over the city got us, however, rather
unprepared. Not even the citizens themselves were able to identify most of the
people and the so called „heroes“ depicted by these monstrous monuments. We
were told that some of them were Bulgarian or Albanian heroes who used to kill
Macedonians. Well, that, nevertheless, didn’t appear as an obstacle to a former
nationalist government which, as part of the „Skopje 2014“ project, made them build. So it happened, that city, where children beg for food and roads are full of
holes, was decorated with hundreds of monumental statues. One of these „beauties“
is highly provocative on purpose. And it is, of course, one of the most famous
ones right in the city centre – Warrior on the horse (read as Alexander the
Great. But don’t read it to Greeks, because they think he belongs to them. They
also think the name of our country belongs to them. They keep blocking us in
NATO. Anyway, screw them. Let’s build Alexander the Great on our main square
and pretend that it is only a random warrior. Hahaha, ingenious.) Yes, so far
from being rational they (the members of the former government) were.//
Ano, je to město plné kontroverze, ale nám se přesto líbilo.
Nezaujaly nás ani tak ty sochy, ale spíš lidi, atmosféra či turecká čtvrť. V té
se v drobných uličkách prochází místní a několik málo turistů, klábosí u
tureckého kafe, nakupují vše od jídla až po součástky na kolo a posedávají v restauracích
se skupinou koček otírajících se jim o nohy. Celým městem se line smrad zaschlého
omastku, kávy a benzinu. To sice nezní zrovna lákavě, ale do celkového náboje
města to perfektně sedí.
//Indeed, the
city is full of controversy, but that didn’t discourage us from loving it. We
didn’t enjoy the statues as much as the narrow streets crowded with locals
chatting with a cup of Turkish coffee. The restaurants with tables filled with
traditional food and bunch of cats nuzzling under them. Or even the smell of
coffee, burned oil and gasoline which underlined the overall spirit of Skopje.//
Po turecké čtvrti jsme vyšli na pevnost Kale, která se tyčí
uprostřed města. Z té se nám naskytl náš první výhled na makedonské hory,
které nás pak provázely celým výletem, protože jsou všude, fakt VŠUDE. Ale propocená
trika a smradlavé boty za to stály, protože i totálně vyčerpaní jsme dokázali
ocenit, jak krásné jsou. Projít si pevnost Kale ve Skopje nás však tolik toho
úsilí nestálo. Stoupá se k ní jen chvíli a velmi pozvolně, potěšil nás
navíc i vstup zdarma.
//After
exploring the Turkish district, we had decided to visit the Kale fortress on
the hill in the middle of the city. It was our very first chance to enjoy the
view of the mountains which were surrounding the entire city as well as
covering the country as whole. And believe me, it was magnificent.//
V Skopje jsme poprvé ochutnali balkánskou kuchyni. Většinou
jsme nakupovali v supermarketech či menších obchůdcích kdekoli podél
silnice, kde byly super příznivé ceny (ty byly ostatně v celé Makedonii) a
překvapila nás i kvalita a čerstvost potravin. Ve Skopje jsme taky poprvé
ochutnali Burek – pečivo plněné sýrem (nebo třeba masem). A věřte mi, nezní to
vůbec tak dobře, jak to chutná. Od prvního dne jsme si na tom pochutnávali
téměř denně. Jeden nám na oběd každému stačil a vyšel nás v přepočtu na
20-25 korun.
Párkrát jsme zašli i do restaurace a zejména poslední večer
jsme to ve Skopje docela rozjeli. Zkusili jsme Tavče Gravče (fazole v červené
omáčce), Ajvar (rajčatovo papriková pomazánka), šopský salát, maso Plejskavica,
místní chléb, kebaby a dva dorty k tomu. Objednali jsme si vše v jedné
z restaurací v turecké čtvrti. Na dorty jsme pak zašli do jedné z mnoha
tamních cukráren, kde pro nás typické dorty nenajdete. Všechno jejich, vše
sladké jak cecek, ale jeden z nich jsme si obzvlášť zamilovali – Trilece. Já
na sladké zase tolik nejsem, ale tento mléčný mě strhnul. Pro představu nás
jeden kus Trilece stál 30 denárů – tedy necelých 15 korun. To beru.
//Another
thing, we were fully enjoying, was the Balkan cuisine. Especially our last night
ended up in the name of food. We tried Tavče Gravče (beans in red sauce),
Plejskavica meat, pickled peppers, traditional bread, kebabs or Ajvar (mixed
vegetables). All cheap & delicious. And because my boyfriend has got a
sweet tooth, we also ordered some sweets in one of their many bakeries. Even
though, I am not so fond of sweets, I must admit that Trilece, with its “milkish”
flavor, was simply amazing. (for less than one euro, just sayin’)
We were
usually buying food at supermarkets or any stores we passed by. The amount of
goods as well as the actual quality were more than satisfying and the fruits and
veggies were particularly enjoyable. Our daily snack usually consisted of Burek
– pastry filled with cheese (there were also some meat variations). And hands
down, it was better than it sounded.//
 |
| Burek and Zuzana, Zuzana and Burek |
 |
| Trilece |
V Skopje jsme bydleli pokaždé v hostelu, zkusili jsme
tam dva (zde a zde) a nemůžeme si stěžovat. Noc na
jednoho nás vyšla na sedm euro a měli jsme tam vše, co jsme potřebovali. (I
zajímavé spolubydlící.) Hostel Valentin je dokonce hned vedle autobusového nádraží,
kam jsme si často chodili shánět a ověřovat spoje, jelikož jsme ze Skopje
vyjížděli na jednodenní výlety třeba do Kosova nebo na nedaleký kaňon Matka nebo
na delší dobu projíždět západ Makedonie (samostatné články vyjdou brzy). Spoje
se z většiny dají najít i na internetu, ale na autobusovém nádraží vám
docela rádi poradí, dostanete spousty nabídek na taxíky a potkáte pár dalších
turistů, kterých ve Skopje nebylo zas tolik.
//In Skopje
we stayed at two hostels. Both were cheap and we couldn’t complain about anything.
The rooms were clean, the hosts were friendly and the prices were more than
fair (seven euros per night). We’ve got everything we needed, (including some interesting
roommates). Hostel Valentin was located right next to the main bus
station, so we could check the arrivals and departures and ask anything
anytime. As we did a few day trips (canyon Matka and Kosovo), and we also used
Skopje to start our entire traveling trip through the Western Macedonia, the
comfortable location became handy.//
Kromě výletů do okolí se dá Skopje krásně projít pěšky a
nabízí dokonce poměrně náročný výšlap na horu s osvětleným křížem na jejím
vrcholu – Mount Vodno. My jsme jí vyšlápli poslední předodjezdový den a docela
jsem se u toho zapotila. Zvolili jsme totiž cestu strmého stoupání a nabízející
se lanovku jsme samozřejmě (tvrďácky) odmítli. Sice jsem si v tom vedru
zanadávala, protože jsem si chtěla před náročnou cestou domů trochu odpočinout,
ale výhled na Skopje i hory všude kolem byl po více jak dvou hodinách chůze jako
vždy krásný a endorfiny mi nedovolily si svačinu na vrcholu neužít.
//Apart from
the trips to some more distant areas, it is possible to enjoy Skopje on foot.
There is even an opportunity to make a hike (2.5 hours one way) to the top of
Mount Vodno, which is a mountain right next to the city. It can be easily
recognized by a huge shining cross on the top. We chose, unfortunately, a
frontal attack version of the hike and I got pretty pissed somewhere halfway... we made it only one day before our departure date, after all. (For those who
are a bit lazy, there is a cable car.)//
 |
| Mount Vodno |
Když jsme jeli autobusem na letiště a já měla čas, a nostalgicky i náladu, zrekapitulovat mé pocity ze Skopje, tak jsem v nose cítila výše popsaný smrad, zaposlouchala se do makedonské hudby, která se linula autobusem, a skrz všechny ty mramorové monumenty se zakoukala na ty malé postavičky dál i blíž, jak pochodují s taškami narvanými paprikami, proplétají se mezi psy tuláky nebo prostě postávající s kávou a cigaretou sledují život kolem sebe. Je těžké tento článek nějak uzavřít, udělat závěry, protože to já dělat nechci. Každé město, vesnice a místo má svou nepopsatelnou atmosféru. Každý jí k tomu vnímá jinak. Pro mě jí ve Skopje utvářely především bytosti, tedy lidé a zvířata, které jsem potkávala, pozorovala či s nimi prohodila pár slov. Tvář sochy zůstane stejná a její hlas už je dávno ztracen, jsou to právě lidé a zvířata obývající Skopje, kteří jí prožívají, cítí a když nakoukneme pod pozlátko a mramor, tak nám třeba umožní ji cítit s nimi. Možná i doslova. J
//While sitting in the bus and pondering on the city which I was leaving and observing through the window. I literally couldn’t take my eyes off the people with their bags filled with fresh peppers finding their ways in between all these vast statues so much bigger, yet still much less important for the vibe of Skopje. The vibe we enjoyed so much. Thank you.//
 |
| the Turkish district |
Žádné komentáře:
Okomentovat