Mileniálové všech zemí, nebojte se bavit s mladšíma, je to fajn

„Já si rozumím jen se staršíma.“ Tak tuhle větu jsem od svých vrstevníků už slyšela víckrát, než bych chtěla. Společenská představa o tom, že pokud si rozumíš (jedině) se staršíma, tak jsi vyspělejší, tudíž životem protřelejší, tudíž víc nad věcí, tudíž víc cool, je zažitá. Avšak pro mě osobně již spíš přežitá.

Nikdy jsem úplně nechápala, proč se lidi tak rádi vychloubají tím, že se baví se „staršíma“. Jako kdyby to ono slovo „starší“ v sobě obsahovalo nějakou kouzelnou formuli, která zaručuje vyšší kvalitu, jakost. Je pravda, že se s tím kolem sebe často setkáváme. Čím starší víno či whiskey, tím zpravidla chutnější. Uleželejší guláš lepší než ten zrovna dovařený. Příkladů bych našla asi víc, ale ne vždy tato přímá úměra funguje.

Asi jen málokdo by řekl, že jakákoli jiná forma housek i jiného pečiva je lepší než ta čerstvá. Stejně tak by tomu bylo třeba i u ovoce či zeleniny, u kterých taky nečekáme, až začnou hnít. Chceme vitamíny. Chceme něco fresh. A ať už mi namítnete tisíc výjimek typu, že banán je zdravější přezrálý než zelený, tak já si stojím za tím, že se v životě chci obklopovat kromě retra a uleželých věcí či myšlenek (i) fresh lidmi, názory či postoji. A nepotřebuji při tom vysoký počet prožitých let, ran na srdci či nových filosofických smyslů našeho bytí. Někdy mi naopak stačí a nadmíru vyhovuje vidět samu sebe před sedmi lety jako nevědomě bezstarostnou holku, pokecat o novinkách na sociálních sítích nebo se prostě jen zasmát nad čímkoli, co mi přijde na mysl s „mladšíma“, tedy s těma, o jejichž až tabuizovaném přátelství se (obzvlášť v našem věku) tolik nemluví.

V tomto směru mi hodně otevřela oči až moje nynější práce – trénování tance. Tam jsem obklopená mladšími lidmi (v mém případě spíš dívkami). Před třemi lety, když jsem s trénováním začala, tak jsem se těšila z práce s dětmi. Předpokládala jsem, že je něco naučím. Že je třeba i někam posunu nebo inspiruju. Nijak jsem nepřemítala nad tím, že ty samé možnosti se otevírají i pro mě, pokud je tedy sobě i vlastně K sobě připustím.

Přínos, který mi práce s mladšími lidmi (naschvál nepíšu s dětmi) přináší, mi začal docházet dva, možná dva a půl roku zpátky, kdy jsem se svou nejstarší složkou začala pořádně komunikovat. Už jsem nešla na trénink jim tam předat své moudra a schopnosti (haha), ani si na nich leštit ego, (což jsem snad nikdy nedělala), ale poslouchat a skrz mé směrování společně něco tvořit a snad i dotvořit.

Je pravda, že jako trenér si člověk musí během tréninku zanechat určitá pravidla a autoritu, ale mimo taneční sál, nebo ještě lépe mimo čas tréninku, jsem objevila to něco zábavného, poučného a poutavého na komunikaci a přátelství s „mladšími“. Oceňuji třeba i znovu vyvolané vzpomínky na to, že jsem v jejich věku řešila přesně ty samé problémy, z kterých některé trvají dodnes, ale umím se s nimi lépe vypořádat, některé už nějak vymizely a v řešení dalších jsem stejně bezradná, jako jsem bývala kdysi.

Lidi v pubertě dokáží (stejně jako děti) vidět svět jinak, vidět jinak i sebe samé a posuzovat dění přes speciálně za- a rozostřené brýle. Není pak od věci si jejich optiku na chvíli vypůjčit nebo si alespoň vzpomenout na tu vlastní, která už tím (i když zdánlivě nedlouhým) časem trochu „zjinačila“. Někdy mě to pobaví nebo mi to pomůže. Jednou to nechápu, podruhé mě to donutí se zamyslet, ať už třeba jen na prchavou chvíli, kterou ani nezachytím. Jindy mi to dovolí bezhlavě snít, tím stejným sněním, které dnes musím tak pracně oprašovat.

Vyložme si karty na stůl, za pár let už nebudeme my ti udavači trendů a stylů, (což možná už dávno nejsme, ale přes svou sociální bublinu to ještě nevím). Už teď můžeme znatelně cítit, že voda se pomalu přelívá jinam. S technikou si poradit dokážeme většinou na výbornou, ale nejnovějším sociálním sítím či stále se měnícím internetovým trendům už zcela nehovíme. Třeba Musical.ly a jeho význam mi nepřestává unikat. 

Takže JO. Ano, stejně tak, jako dokážu brát za své přátele ženské po čtyřicítce (což se nosí pořád trochu víc), tak dokážu brát o osm i devět let mladší holky za své kamarádky. A směle k tomu navádím i další. Často slyším a vidím pobídky na mezigenerační dialog. Bavte se s babičkama, s dědečkama, rodiči. Tak pojďme my mileniálové (label alert) zabrousit i do jiných vod (friendly speaking). Oficiálně vyhlašuji konec ohrnování nosu nad tzv. "čtrnáctkama". Nudí mě to. Nebojme se vzpomínat na jiné hodnoty nebo je rovnou objevovat. Ze všech těch motivačních citátů ve tvém diáře, na tvé facebookové i opravdové zdi nebo v tvé hlavě o vystoupení ze své komfortní zóny, si můžeš vyčíst třeba i tohle. Komfortní zóna jedné generace nedělá z té patřící generaci jiné zónu nekomfortní. 

Naopak.

mír