Sleduji postarší
formálně oblečený pár usedat na pletené sedačky s červeným potahem
v jedné z mnoha útulně vyhlížejících cukráren na turisty pokrytém
náměstíčku. Objednávají si nejprve kávu a později k ní přidávají i
skořicovou rolku, kterou poklidně přikusují a baví se. To vše nesleduji od
vedlejšího stolu, ale ze špalku uprostřed náměstí, kde s kamarádkami
svačíme doma připravený toustový chleba s lehce oslizlým sýrem. S plnýma
pusama nesledujeme jen obyčejný „kafe s manželem“, ale švédský rituál
zvaný fíka.
Do hlavního městě Švédska jsme se z Tallinu doplavily
lodí přes noc za zhruba patnáct hodin. Oproti nepohodlným cestám autobusem byla
kabina s postelemi a koupelnou příjemnou změnou. Navíc nás všude na
chodbách otravují plakáty popisující bohatý program, který je pro nás na palubě
připraven. Karaoke, kubánská skupina, taneční workshop a večer diskotéka. Ok
Ani kouzelnická show nás nakonec neudrží vzhůru déle než do
půlnoci a jelikož jsme za celou platbu zaplatily jen dvacet euro, tak máme ve
Stockholmu pouze sedm hodin. Chceme být fit, a tak zhasínáme lampičky a klidné
moře nás houpavě uspává.
„Good
morning, passengers!“ zazní praskavě
z reproduktoru víc než hodinu před Stockholmem, a tak se začneme pomalu
hrabat z prohřátých postelí. Milé překvapení je, že prohřáté se zdají být
i ulice Stockholmu, sundáváme šály a z lodi míříme rovnou do metra. Za
jeden lístek, který platí 75 minut tam necháváme přes čtyři eura, ale modrá
linka, kde je každá stanice jinak barevná, konstruovaná a umělecká, za to
nakonec stojí.
První procházíme park uprostřed města, kde jucháme nad
prvním rozkvetlým stromem, který jsme letos viděly (život v Estonsku
rules). Pobíháme jak malé děti po zelené trávě a dýcháme jaro, jaro, jaro.
Barevné domečky s černou barvou sjednocenými střechami
působí stylově když se procházíme mezi nimi, i když vycházíme na vyhlídku a
shlížíme na ně z výšky. Vybalujeme si tam svačiny a necháváme se
hypnotizovat sledováním na dálku mravenčí dynamikou jezdících aut, vlaků i
autobusů.
Starým městem Stockholmu se společně s asi stovkou
dalších turistů necháváme provést Švédkou, která nabízí prohlídky města zadarmo, (když lidi začnou na konci dávat dýška, tak se ztrácíme v davu). Pohyb
v tak velké skupině komplikují i velmi úzké uličky a spousty lidmi
obsazených židlí před kavárnami, kde si lidé vychutnávají svůj rituál, své fíka. Mé italské spolucestující se
pochechtávají, když nám průvodkyně vysvětluje povahu fíka, v Itálii přeci rozhovor při kávě a pečivu nepotřebuje
speciální název. Je to normální. Švédi si svůj rituál pojmenovali a náležitě si
ho vychutnávají, toho jsme svědky, když si po vyčerpávající prohlídce
rozbalujeme svačinu uprostřed náměstí vedle agresivně vyhlížejícího racka.
Foťák mám jako vždy přilepený na obličej, když mě zaujme
výloha piv, kde se za Česko pyšní nic jiného než Plzeň.
Počkat.
To ale není Plzeň.
To je Starobrno.
…
Chvíli na to čumím, ale jelikož by mé překvapení mé spolucestující
z Německa, Itálie a Ruska asi nepochopily, tak udělám pár fotek a jdu dál.
Naše poslední zastávka patří parku s rozkvetlými stromy
a nečekaně také CosPlay srazem. Společně se skupinkou důchodců na rozmanitě
oblečenou početnou skupinu lidí zíráme, a pak se zároveň s důchodci
přemísťujeme pod růžové stromy, protože selfie.
Jelikož jsme se příliš dlouho rozmýšlely, jestli si za pět
euro koupíme zhruba centimetrovou skořicovou rolku (nekoupily), tak do lodi
nakonec musíme utíkat. S rudými tvářemi to nakonec stíháme a můžeme si
chvíli odpočinout v houpající se kabině. Nejspíš dnes prospíme obézního
Kubánce v trenkách. Asi nevadí.
Ještě, než spokojeně usínám, tak si v hlavě snažím
utřídit dojmy z dnešního dne. Po návštěvě Osla a Helsinek jsem od
Stockholmu moc neočekávala, protože mé vysoké očekávání od hlavních měst ve
Skandinávii se mi nikdy moc nevyplatilo. O to víc se mi nakonec Stockholm líbil
a za mě určitě nejhezčí hlavní město Skandinávie. Doporučuji si však nabalit
jídlo z domova. Bylo draho.
Žádné komentáře:
Okomentovat