Syrská komunita i zbytek světa se otevírá Tartu v Tartu / Syrian community with the rest of the world wide open in Tartu

Zrovna se rozhlížím po ulici plné dřevěných domků, když mi z okna někdo zaklepe na rameno. Otáčím se. Usměvavá blondýnka mi ze své koláčem provoněné kuchyně podává čaj. Beru si ho a dávám jí euro. Zůstávám stát na ulici, rozhlížím se kolem sebe a opatrně srkám horký čaj. Karlovy dny v Tartu začínají.

//While standing on the street full of log houses, someone pokes my shoulder. I turn around and take tea from the window, which was wide open. A smiling blond girl is handling it to me right from her cosy kitchen. In exchange, I am giving her one euro coin. I move just a bit further to let some other people buy their drinks. It was not only the tea sipping on the sun, but mostly the intensity and diversity, that make “Karlova days” so special.//

Včera sněžilo, a tak nás dnešní sluníčko vypudí z bytu. Oblékáme si kabáty a razíme do čtvrti „Karlova“, ve které se slaví dnes i celý týden. Program sice máme každá v kapse, ale jelikož je jen v estonštině, tak si nejsem úplně jistá, do čeho jdu. Na letáčku je hrníček s kávou, tak si dám asi kávu. To zní dobře.

//Yesterday it was snowing; therefore, the sunny weather today makes us almost passionately eager to go outside and remind ourselves of how it feels to let the sun beams touch our skin. We are taking our coats and going to the district named “Karlova”, which is today, as well as for the rest of the week, filled with joy (read food). Not entirely sure of what to expect, I am prepared to have a coffee, as the leaflets promise. //

"Karlova" je čtvrť v zhruba sto tisícovém Tartu na jihu Estonska. Patří do skupiny čtvrtí plných tradičních barevných a dřevěných baráčků, mezi kterými se občas objeví útulná kavárna, antikvariát nebo second hand. Už na úplném začátku čtvrti potkáme tmavovlasou slečnu, která křídou sepisuje seznam jídla a pití. Když si všímá, že si její seznam čteme, tak nás zve dovnitř. Teda vlastně ven, na jejich zahradu. A tak se seznamujeme s komunitou immigrantů nejen ze Sýrie , kteří byli před osmi měsíci přemístěni do Estonska. „Z mého rodného Aleppa jsem utekl kvůli válce, kvůli čemu jinému. Vystudoval jsem tam medicínu. V Řecku jsem čekal šest měsíců a ve svém seznamu osmi států, které jsem si vybral, Estonsko ani nebylo, ale stejně mi ho přidělili. Nakonec jsem za to rád, zatím se mi tu líbí, protože tu je klid. Akorát lidi jsou na mě moc uzavření a estonština je těžká,“ říká plynulou angličtinou Hosem, který nám na svém dvorku za euro prodává tradiční syrský pokrm shawerma.  Poté, co nám představuje svou manželku si všichni sedáme kolem ohně a posloucháme arabskou muziku. 

//“Karlova” is a neighbourhood in a small city called Tartu in south Estonia (around 100k inhabitants). The neighbourhood is known for its wooden and colourful houses, antiques, second hand shops and some other hipster friendly spots and coffee shops. Right at the very beginning of Karlova we meet a friendly looking curly-haired woman. “Come in, please. We serve everything for one euro and you can try some traditional Syrian food,” she says, pointing towards her courtyard. So, we accept the invitation and are unexpectedly about to meet the Syrian community living in Tartu. “I escaped from Aleppo because of war, there was no other reason for me to run away, I am a doctor. After that I was waiting for six months in Greece, where they asked me to write down the list of countries I would prefer to be relocated to. I didn’t choose Estonia, but here we are. In the end, I am grateful for that, I like it here, it seems peaceful. However, Estonian language is hard to learn and people are keeping distance from us,” says Hosem while serving a traditional Syrian food called shawerma. Enjoying the food around the bonfire we end up with Hosem, his wife, and a few other of their friends (not only from Syria) listening to an Arabic song.//

Estonsko stejně jako Česká republika nepatří mezi země, které by si žadatelé o azyl dávali na první místa, když vyplňují dotazníky, kam by chtěli být přemístěni. Estonsku se dále stejně jako Česku nelíbí povinné kvóty a široká veřejnost zaujímá k migrantům spíše chladný postoj, i když momentální počet uprchlíků, kteří byli do Estonska přemístěni podle nové přemísťovací politiky, je velmi nízký (107 lidí). Podle kvót by se pak počet uprchlíků v Estonsku měl do dvou let zvednout na 550 jedinců. zdroj

//Estonia (similar to Czechia) does not belong to the group of countries which would be considered by migrants as top destinations. In a similar way, Estonia does not exactly represent the most “refugees welcome” country. The public opinion towards refugees in Estonia is rather cold, despite the fact that the number of refugees relocated to Estonia under the newly established relocation policy is low (107 persons). According to the quotas, the final number of refugees relocated to Estonia should be 550 persons. //

Když s kelímkem arabské kávy opouštíme jejich zahradu a po několika metrech narážíme na ceduli, která nás šipkou navádí na další soukromý dvorek, tak mi začíná celá dnešní akce v Karlova čtvrti docházet. Soukromí obyvatel tohoto sousedství se na jeden den otevírá veřejnosti. Okna, dveře i vrata jsou dokořán a do ulic prosakuje vůně jídla i pití. To mě baví.

//While leaving the garden sipping strong Arabic coffee, we quickly find a sign directing us towards another private land, private garden. I am starting to understand the concept behind the whole event here in Karlova. The privacy of the people living in this neighbourhood is being shared with anyone willing to except it. Windows and doors wide open let us smell the food, so we except it… fully.

 //

S překvapením zjišťujeme, že i při naší druhé zastávce nenarážíme na Estonce, ale tentokrát na Francouze. S tradičně vymazleným knírkem nám nabízí palačinky. Kupujeme si je, chutnají nám a k další zastávce pokračujeme sice upatlanější, ale spokojenější.

//Surprisingly enough, we find out that at our second stop we are not meeting Estonians, but this time it is a French guy demonstrating his “Frenchness” with a stylish moustache. He sells us Crepes… (obviously). And we continue with our hands cluttered from sugar.//

Chodíme od domu k domu. Jíme.

Hodně.

//From Home to home.

From Food to food.// 

Pod oknem, kde nám usměvavá blondýnka překládá seznam mexických pokrmů, si sedáme na retro židle a s kaktusem před sebou čekáme na pikantní empanadas. Jediné typicky estonské, co jsme dnes potkaly jsou dřevěné domy. S jídlem to pro dnešek vypadá spíše na cestu kolem světa. Sýrie, Francie, Mexiko a to ještě nevíme, že nás za chvíli čeká Itálie v podobě pizzy a hamburgerový americký ráj. Nestěžujeme si a postupně už se spíš valíme k další zastávce.

//At the window where we get the spicy Mexican empanadas and tea from the smiling blond girl, we realise that the only traditionally Estonian thing we have come across so far were all the wooden, colourful houses. Zero Estonians. Zero Estonian dishes. With food, it was more like travelling around the globe – Syria, France, Mexico, and, in a little while, also Italy and America. Instead of complaining, we continue with the food travels. //

Nakonec se přeci jen dočkáváme něčeho možná alespoň trochu estonského. Je to polévka. Je v ní cosi zeleného. Ne špenát. Ne brokolice. Ne šokolate, ne kokos, ne ožech, ne burák máslo, ne nugát, ani marcipán, ne charamel, ne griliáš. Ne, nevím, co to bylo. Ale s kroupama a kusy kuřete to chutnalo dobře. A pán, co mi jí za euro prodal, tvrdil, že to zelené má třikrát víc vitamínů než pomeranč. Bezva

//At last we eat something at least partly Estonian – soup with something green inside. What it was I will probably never find out.  But according to the Estonian guy the green mysterious leaves contain more vitamins than orange – cool. //

Nevyzpytatelné estonské počasí (vítr) nás nakonec společně s plnými břichy doprovází zpět na koleje. Estonsko sice není nejvíc multi-kulti zemí Evropy, ale i tak jsem dnes v jedné čtvrti dokázala potkat lidi z různých zemí, kteří vypadali spokojeně. Tak jsme ostatně vypadaly i my, když jsme dostaly možnost nahlédnout do jejich obýváků. Bez sociálních sítí. Bez cyber útoku. Bez nářadí. A bez problému. 

//The unstable weather makes us and our fully-filled bellies go back home and leave this multi-cultural experience-- in not that much of a multi-cultural Estonia-- behind. I felt satisfied; I met people from all around the world today, after all. I even saw (or tasted) a small bit from their lives. Without social media. Without any special tools. Without cyberattack. Without problems. //