Soba jím jedině v Laponsku / I eat reindeer only in Lapland

Den první / The day number one

Zrovna listuji ve svém Kindlu, když mi vůně kávy odnese myšlenky zase o kousek jinam. Beru hrníček do ruky, vycházím před chatku a zhluboka se nadechuji. Mrazivý vzduch mi ostře projede dutinami a do tváří mi vrazí červeň. Rozhlédnu se kolem. Vše pohlcující sníh odráží sluneční paprsky, a tak chvilku mžourám. Shazuji sníh z dřevěné lavičky a sedám si na ní. Nemůžu přitom odtrhnout oči od obří plochy pokryté sněhem, která se rozprostírá v plné šíři mého zorného pole. Že se jedná o zamrzlé jezero nejspíš ví i srnka, která se sebejistě prochází po velmi tlusté vrstvě ledu. Zavírám oči a snažím se si vychutnat, jak sladce chutná čistota vzduchu ve finském Laponsku.

//I was just reading on my kindle when a smell of my coffee brought my thoughts elsewhere. I took my cup of coffee and went in front of the log house we were staying in. The cold air got into my nasal cavity, so I could feel it spreading through my body. I looked around and could see the ubiquitous snow covering everything including a huge flat area right in front of me. The frozen lake had been also recognized by a doe, who was confidently crossing the thick ice. I closed my eyes and soaked up the Arctic Circle breeze in Lapland.//

  

Otlačená od zmuchlané mikiny, kterou jsem během téměř dvanácti hodinové jízdy autobusem napříč celým Finskem zneužívala jako polštář, vystupuji z autobusu. Vedle autobusu stojí několik žen v srandovních čepičkách, jež se snaží téměř čtyřicet rozespalých erasmáků nějak zorganizovat. Pod nohama nám křupe čerstvě napadaný sníh a naše hlasy přerušuje nedaleký štěkot psů. Bereme si kufry a brodíme se hordami sněhu úzkýma cestičkami k naší chatce, která stojí uprostřed lesa hned vedle zamrzlého jezera.

Vcházím do chatky a vůně dřeva i pohled na obří krb uprostřed místnosti ve mně probouzí chuť si vzít knihu, čaj a strávit tak celý den. Jenže my nestačíme ani pořádně vybalit a už míříme ven, kde nás kromě zbytku skupiny s foťáky přiraženými na obličejích, čeká také několik sobů. Velmi kostrbatou angličtinou nám majitel sobů a potomek původních obyvatel Laponska Sámů vysvětluje, jak důležití sobi pro Laponce vlastně jsou. Že každý sob má svého majitele, kterým ale mohou být pouze dlouhodobí obyvatelé Laponska. Že parohy sobům po námluvách odpadnou a nové zase rychle dorostou, ty odpadnuté poté slouží jako dekorace nebo je Sámové rozdrtí a používají jako viagru. Nebo že téměř padesát procent sobů muselo být utraceno po Černobylské tragédii, jelikož se sobi pásli na radioaktivní půdě. Plni nových dojmů se necháme povozit na sobím spřežení. Trvá to asi dvě minuty. Všichni moc turisticky jucháme. (Nedivím se, že sobi vypadali docela posmutněle.) Poté, co jsme se až příliš rozplývali nad roztomilýma sobíkama dostáváme jednoho k večeři. (Nedivím se dvakrát tolik.) Ale chutná skvěle.

//With my face covered with traces of my sweatshirt, which I had been using during our twelve hours long journey on the bus as a pillow, I got off the bus. I immediately noticed some funny looking women trying to get our big group of Erasmus students somehow organized. I could feel the snow crunching under my feet and I could hear a loud howling from someplace close. After I had taken my luggage into our cabin the significant smell of the wood and the fireplace located in the middle of our log house made me feel in the mood to take a book and together with a cup of coffee spend the whole day reading. However, I hadn’t even finished unpacking, while I found myself gathered together with the rest of the group outside the cabin. All of us ready to take as many photos as possible, as proper tourists after all. The attraction we all had gathered for were reindeer. We were also explained, how important would be these beautiful creatures for the people in Lapland: Every reindeer has its own owner, even though them being wild animals. Their antlers always fall off after their courtships, but the new ones regrow rapidly. The original inhabitants (the Sami) subsequently reuse them as Viagra. And last but not least, we were told, that half of the reindeer population must have been killed after the Chernobyl disaster, due to their grazing on an infected land. Full of new impressions we finally enjoyed the reindeer sled. Screaming the whole time, we may have seemed a bit over excited. On the top of our reindeer experience we got one for a dinner as well. It was sad, but super delicious.//

S břichem plným soba završujeme tradičně naladěný den v sauně. Po deseti minutách se odhodlám a vybíhám do tmy a neuvěřitelné zimy v ponožkách, abych na zledovatělé cestě nespadla. „Three, two, one… Fuck, fuck, fuck.“ Rozléhá se po celém jezeře, když se potápíme a vylézáme z jezera, ve kterém je ledu vyřezaná díra. Jestli mám někdy dostat šok ze změny teploty, tak teď. Při třetím pokusu už si namáčím i vlasy, ale řvu pořád stejně.

//With our bellies full of cute reindeer we finished our day in sauna. Our screaming may have seemed a bit far-fetched, but the hole in the frozen lake, which we used for swimming after we had been all warmed up from sauna, didn’t give us any other choice, but scream and curse. “Fuck, fuck, fuuuuuck!” If I had ever suffered heart attack, it would have been on that day. After a few attempts I decided to water my hair as well. However, this act was directly followed by a fast run back to sauna.// 

Vyčerpaná docházím do srubu, převlékám se, ale namísto pyžama znovu do zimní kombinézy, abych se vzápětí mohla vydat doprostřed zamrzlého jezera, odkud je prý nejlépe vidět polární záře. Snad budeme mít dnes večer štěstí.

Po dvou hodinách se promrzlá na kost vracím zpátky, štěstí jsme neměli. Ale za polárním kruhem uprostřed zamrzlého jezera s oblohou plnou hvězd nad hlavou se promrzalo krásně až pohádkově.

//Exhausted after sauna I had a wishful glance at my bed while putting my snowsuits on again. The elusive notion forced me to go in the middle of the frozen lake in order to see the promised Norden Lights. So, there I was. On the frozen lake in the middle of the pitch, black darkness with a sky full of stars above my head waiting for the miracle to come. Even though it had never happened, the slowly waning strength enforced by the cold was worth it. After all, freezing in Lapland is freezing with grace.//