 |
| Ilmatsalu |
Už během orientačního týdne nás několikrát varovali před
kulturním šokem, který se pravděpodobně do několika dnů dostaví, a my se s ním
budeme muset nějak vyrovnat. Já byla aktivní a googlila. Definice šoku zní
nějak takto: „v běžné řeči se slovo šok používá pro označení náhlé události,
kterou doprovází ztráta vědomí“. No potěš. Já pořád na ten šok trochu vyděšeně čekám,
být šokovaná je přeci vzrušující. Zatím bych svůj pobyt však pojmenovala spíše
jako zábavně poznávací. Nejsem šokovaná kulturně ani jinak. Ale dobře. Mám
několik zajímavostí z Estonska, o které bych se ráda podělila. Sharing je
prostě caring.
Vezměme to protentokrát organizovaně.
1)
Je dáno zákonem (vyhláškou?), že všechny osoby
nacházející se venku na území Estonska na sobě musí nosit reflexní prvek. Takže
to nakonec vypadá tak, že všem pod kabátem skáče nějaké reflexní zvířátko na
provázku. Já už jsem své prasátko ovšem ztratila, a to druhé zase rozbila.
2)
To mě přivádí k druhému bodu. Všude se tu
dá platit kartou. Opravdu. Babiš by měl velkou radost, protože účtenku vám dá na
ulici i policajt (třeba za pokutu, protože nemáte reflexní prvek).
3) Estonština.
Maalilist jõuluööeelootusaega ja
illuminaarses aoõhetuses uusaastaöövastuvõtuhommikuidülli. Takhle si přejí Veselé
Vánoce a šťastný nový rok. Pohoda.
4)
V Estonsku žije početná ruská menšina. Ta
se však s „běžnými“ Estonci příliš nedruží, a tak je tomu i naopak. Nejsou však
od sebe nijak izolováni. Prostě jen oboustranné „You can’t sit with us!“.
 |
| Emanuela a Carla v Ilmatsalu |
5)
Máme na fakultě saunu, co k tomu dodat.
6)
Mají naprosto senzační mléčné výrobky. Dnes jsem
si koupila 500g plátkového a už je tam podle mě tak dvojka. A ten kefír!
7)
Estonská vlajka se mi líbí. Ještě, že tak. Visí,
leží anebo je alespoň otisknutá všude.
8)
Estonci mají opravdu moc rádi stromy. Vychází to
mimo jiné také z estonských legend, kterých je poměrně hodně. Při nějaké
významné události (jakou byl třeba vstup do EU) tvoří Estonci skupiny a společně stromy
sázejí. Hezké.
9)
Už asi tří Estonců jsem se zeptala na jméno
jejich prezidenta. Ani jeden nevěděl. Asi z tohoto ne příliš
reprezentativního vzorku nemůžu vyvádět závěry. Uzavřu to tedy pouze slovem –
zarážející.
 |
| Most přes zamrzlé jezero v Ilmatsalu |
10) Desítka
bude trochu klišé, ale mísí se tu severská a sovětská kultura. Jde to cítit ze
všeho. Z jídla. Z jazyka. Z budov. Z lidí. Z tradic. A
mně se toto „tradiční multikulti“ zalíbilo. Dobře to bylo zobrazené v prvním
filmu, na který jsem si tu zašla – November. I s pojídáním hoven, vlkodlakem,
mluvícím sněhulákem nebo třeba morem je to totiž skvělý (i když divný) snímek. Dávám
tomu 8,5/10. Budete si však na něj muset přijet asi až sem. Ani na ČSFD jsem ho
totiž nedohledala. A co není tam, není vůbec.
Konsternace. Ne, to asi není to
správné slovo pro váš pocit ze soupisu zajímavostí, o které jsem se s vámi
právě podělila. Vlastně ani pro pocit můj vlastní. To nevadí. Estonsko pro nás žádnou
divokou exotikou nebude. Ale drobné odlišnosti nás vzruší a podobnosti zase
uklidní. Rovnováha. Mír. A tak...
Žádné komentáře:
Okomentovat