Co možná překvapí a mne překvapilo na bytí Au-pair.

V tomto článku bych se chtěla podělit o určité věci, které mě na mém Au-pair pobytu v Rakousku překvapily.

stav: sedící, čaj pijící
hodina: poměrně brzká

1. Volný čas
Když jsem si s rodinou dopisovala ještě z domova, tak to na mne - jakožto au-pairsky nepolíbenou- působilo tak, že budu mít spousty volného času. Napsali mi, že budu pracovat dopoledne třikrát v týdnu a to žehlit, sklízet dům apod.. dále mne informovali o mé povinnosti hlídat děti 5x v týdnu na 4 hodiny a občas i v sobotu. Když jsem si tohle sečetla, tak mi vyšlo šest hodin práce denně. Docela jsem se radovala. Nastahovala jsem si do čtečky spousty knih, vzala s sebou učebnice němčiny a samozřejmě notebook. Také jsem si v hlavě začala tvořit určitý plán, což já dělám velice ráda, který obsahoval třeba workouty. Chtěla jsem se toho plánu držet v průběhu celého pobytu a tak nějak na sobě máknout.

Realita je ale jiná. A mamka mě varovala. Zatím jsem tu přes týden a dnes je první dopoledne, co mám volno (přičemž v 11 už musím jít vařit). Jindy celé dopoledne uklízíme třípatrový prosklený dům, poté společně chystáme oběd a poté sklízíme špinavé nádobí, kterého je strašná fůra, protože tady prostě nikdo nádobím šetřit nebude. Proč taky?!
Poté si hraju s holkama, popřípadě je doprovázím na kroužek.
Večer jim chystám a potom sklízím večeři. Když nejsou rodiče doma, tak musím holky i uspávat, což je práce do půl desáté. Takhle uteče celý den a večer se jen svalím do postele a na nějaký workout si ani nevzpomenu.

2. Chování dětí
Spousty lidí mi dopředu říkalo, že tři děti ve věku 3,5, a 6 je velké sousto. Já jsem si tvrdohlavě stála za svým rozhodnutím. Počítala jsem s tím, že výchova bude nejspíš jiná a že se budu muset přizpůsobit.

Ano, tři holky jsou velké sousto, přiznávám se... ale dá se to zvládnout. Určité prvky v jejich výchově mě trochu děsí. Nečistí si zuby samotné, ale dělají jim to rodiče.. všem. Na oběd se sejdou celá rodina, ale holky u stolu nesedí, hrají si a každé dvě minuty někam odběhnou. Také mě děsí jejich stravovací návyky. Jedí prakticky jenom těstoviny s máslem a k večeři si dávají müsli, z čehož ovšem těžím já, jelikož je to jednoduché na přípravu.

Je to nejspíš logické, mě to ovšem přesto překvapilo, ale tři holky v téměř stejném věku si dokáží poměrně často vyhrát samotné. Nějak nemám pocit, že potřebují někoho, kdo by je zabavil. Takže mé plánované vymýšlení her a programu padlo také vniveč.

3. Postavení, jež zaujímá Au-pair ve své hostující rodině
Má naivita se dále projevila také v tom, že jsem si myslela a brala tak nějak jako samozřejmost, že se stanu rovnocenným členem rodiny. Není to tak. Pořád jsem k nim ve vztahu zaměstnanec a zaměstnavatel.. a na chodu domácnosti se to značně projevuje.

Vím, že to tak není pokaždé, ale moje zkušenost je taková, že mě se nikdo neptá, jestli s něčím souhlasím nebo ne. Musím vše přijímat jako fakt.
 Jdeme nakupovat a holky vybírají jídlo, zatímco já tam stojím a koukám. Nebylo to zase tak, že bych čekala, že mé názory budou vždy předmětem diskuze, ale očekávala jsem, že se mě na můj názor sem tam  někdo optá.

Bytí Au-pair je prostě zvláštním druhem práce, kdy člověk sdílí domácnost se svým zaměstnavatelem, takže musí být imrvére připraven plnit úkoly a je velice těžké připadat si uvolněně a alespoň z části jako doma.

4. Komunikace
V mé rodině se aktivně potýkám s problémem, že jsem celkově zmatená v jejich programu. Jazyková bariéra tomu navíc nijak zvlášť nepřispívá. Hostmama se najednou sebere a odjede, pro děti přijede babička, rodiče se místo v šest vrátí v osm a podobně.. a já se většinou jen snažím co nejrychleji přizpůsobit.

Připouštím, že podíl viny nesu určitě i já, jelikož bych se nejspíš měla aktivněji zajímat o rodinné dění. Je prostě důležité si hned na začátku zjistit rodinný režim, to jsem asi podcenila.

5. Jídlo
V nové rodině většina ópérek natrefí na jiný druh stravy nebo na jiný režim stravování. Já mám například problém s tím, že jedí  nezdravá jídla a pořád dokola se opakují. Naštěstí si ale můžu brát z ledničky co chci, kdy chci.. moc si toho tam nevyberu a to vybíravá nejsem, ale alespoň se nemusím upejpat.

6.Stesk
Mě prostě překvapilo, jak strašně moc se mi stýská.

7.Zařízení
Já, jelikož jsem se vyskytla v moderní rezidenci,  se setkávám se spoustou nových přístrojů, které neznám. Nebo nejsou zas tak nové, dobře. Ale každopádně jsou zase o něco vylepšené, oproti těm, co máme doma. Tak je občas docela těžké si přivyknout.
Jako příklad uvedu auto, kde se neřadí - automat. Logicky by to mělo fungovat tak, že bez řazení je řízení snadnější, ale já jsem čerstvá řidička zvyklá na naší fabii.

Někdo může mít naopak opačný problém, když se dostane někam, kde přístroje ani nevedou.

Výhoda je, že se něčemu přiučím, nevýhoda, že mi to moc nejde.

8.Jazyk
Pokud máte mluvit jazykem, který zrovna moc neovládáte, není to lehké. Obzvláště s dětmi. Moje němčina dostává zabrat, tak snad se alespoň zlepší.


Tím bych asi skončila. Pro mne je toto výčet věcí, jež mně osobně na mém pobytu překvapily a vlastně stále překvapují.