Je poměrně pozdě večer a já se rozhodla konečně napsat svůj první článek.
Chtěla bych v něm uvést své "aupairkování" a tím si připravit půdu pro další články, které by se v nejbližší době měly týkat víceméně pouze tohoto tématu a to zejména proto, protože můj život se momentálně- a pravděpodobně ještě další tři měsíce- točí a točit bude zejména kolem bytí au-pair.
Pro strávení mých dlouhých pomaturitních prázdnin jako au-pair jsem se rozhodla někdy minulé léto a začala jsem to zařizovat někdy kolem Vánoc. Agentura, kterou mi doporučila spolužačka, mi rodinu našla téměř do druhého dne, a tak jsem si s nimi začala dopisovat. Rodina je z Rakouska, což jsem také chtěla, jelikož jsem doufala v možné zlepšení mé německé "mluvy". Po pár týdnech dopisování mi ležela na stole smlouva, kterou jsem bez mrknutí podepsala.
Poté následuje období maturity.. blablabla
No a v červnu jsem teda vyjela.. Teprve několik dní před odjezdem jsem si uvědomila, že tři měsíce nejsou zase tak krátká doba a že vlastně tak nějak nemám představu do čeho to vlastně jdu. Poslední pusa mamině, přítelovi a čágos.
Cestou busem do Vídně se mi honily hlavou myšlenky typu - hosttaťka úchylák, a tak jsem se postupně docela vynervovala. Nicméně ve Vídni jsem se měla setkat s mojí rakouskou kámoškou, která měla v mém plánu figurovat jako poslední záchrana proti úchylnému taťkovi. Kámoška se ale nedostavila, taťka ano. Není úchyl.
Sedli jsme do auta a tři hodiny jeli do Mittelbergu, což je místo, kde celá rodina pobývá. Jedná se o vesnici v Alpách s naprosto pohlednicovou krajinou a příšerně úzkými silnicemi, které nejsem schopna autem zdolávat. Prostě ne.
V luxusní rezidenci mě přivítala moje hostmama a tři dcerky 3,5 a 6 let. Jo, věděla jsem to. Jo, stejně jsem do toho šla. A protože bylo pozdě, tak jsme po večeři šli spát.
V mém pokojíčku se sprchou a umyvadlem jsem se zabydlela poměrně rychle, nic jiného mi taky nezbylo. Odeslala jsem kamarádům tajné heslo, jež mělo dokázat, že to píšu opravdu já a že jsem doopravdy živá a zdravá... a započala jsem svůj tří měsíční pobyt v Rakousku.
Zuzana
stav- sedící bdící
hodina- pozdní
Chystám: Co mě překvapilo na práci au-pair.
Žádné komentáře:
Okomentovat