Otevřu si stránku,
najdu město, prohlédnu si byty, porovnám ceny a zarezervuji si, zaplatím. Za
chvíli mi přijde potvrzení od hostitele, a tak začneme komunikovat a domlouvat
se. Přijíždím v šest, a tak si klíče můžu vyzvednout nejdřív v půl
sedmé. A máme k dispozici kuchyň?
Všichni asi tušíme,
že popisuji oblíbenou stránku spousty cestovatelů, a to těch zkušených i
nezkušených, Airbnb.
Sny se stávají skutečností (haha), když si za poměrně nízkou
cenu rezervuji byt v centru města – tentokrát v Rize. Samostatný a
prostorný pokoj pro dva, dobrá lokalita a pět set za noc, to beru. Stačí
několik kliknutí, kreditka a je hotovo. O ubytování už se nemusím starat, teď
už jen naplánovat, co budu dělat v Rize. Nebo nemusím ani to?! Bydlím
přeci u místních, tak si můžu nechat poradit od nich, paráda.
Výše vyjmenované výhody představují Airbnb jako jasnou volbu
pro cestovatele, kteří chtějí poznat místní, ale zároveň mít nějaké to soukromí
za slušnou cenu. Pro ty, kterým nevadí si připlatit, to zase může být způsob,
jak poznat originální styly bydlení. Každý si vybere. V Rize jsme si
vybrali i my, a kromě ceny a lokace jsme jako na Tindru vybírali podle fotky. Že
atraktivní fotka dělá hodně věděli ostatně již zakladatelé Airbnb, kterým se
v začátcích díky lepším fotografiím zvýšil příjem až dvojnásobně. A tak
dává smysl, že stejně jako naše profilové fotografie na sociálních sítích neodpovídají
zcela naší běžné vizáži, tak i pokoje a byty budou často vyfoceny hezčí,
svěžejší nebo uklizenější. V našem případě bych řekla prostě –
normálnější.
Teď bych asi měla začít popisovat špínu, smrad, zvířata a
hostitele psychopata, ale tak zlý to zas nebylo. Když jsem se setkala
s hostitelem, tak mě močí zasmrádlým výtahem vyvezl do čtvrtého patra
starého činžáku. Když otevřel zažloutlé dveře, tak jsem se zděsila.
Z chodby, kam jsme přijeli výtahem, jsem dveřmi vkročila do chodby další.
Stejně vypadající. Stejně smrdící. Lišila se pouze hromadami věcí podél stěn,
které se v komínkách táhly až k vysokému stropu, který byl potažený
pavučinami a plísní. Omítka byla plná děr a já jsem se strašně snažila si
nepředstavovat všechnu možnou havěť, která tam může žít. „Tři noci,“ opakovala
jsem si v duchu vyděšeně. Potemnělou chodbou mě hostitel zavedl do našeho
pokoje, který sice smrděl jako antikvariát a byl plný zvláštních plakátů a
předmětů, ale stěny byly bílé a vypadalo to tam čistě. Uf
Brzo jsem zjistila, že podivné chodby neobýváme jen my, ale
i spousty dalších lidí, kteří bydlí ve dveřích rozmístěných podél popraskaných
stěn, v tmavých uličkách, mezi tím bordelem a pavučinami. Kromě chodeb
s nimi sdílíme i kuchyň, koupelnu a záchod. Už při první výpravě do sprchy,
kdy jsme se museli zas spěšně otočit, protože se tam sprchovala nějaká nejspíš
lotyšská maminka s dítětem, jsem se musela zamyslet, jaké to asi je. Náš
hostitel už měl na svém účtu přes třicet recenzí, a tak se mu v pokojíčku
vystřídalo přes třicet hostů. Jaké to je pro maminu s dítětem, opilého
pána a dalších pět anonymních dveří sdílet každý týden koupelnu, záchod, kuchyň
a strašidelné chodby s někým jiným?!
Výtržnictví a
nezodpovědnost?
Poté, co byl jeden hostitel z Brixtonu sousedy
zažalován, jelikož jeho hosté uspořádali party, která se zvrhla, tak Airbnb
začalo myslet i na sousedy. Teda alespoň to tvrdí. Sousedé se tedy na
oficiálních stránkách firmy můžou v různých jazycích dočíst, jak moc na
nich záleží a že každá jejich stížnost bude brána v potaz. Sousedi
aktivních airbnbistů však zůstávají i nadále bez záruk a nejsou nijak chráněni.
Podobně jsou na tom ale i hostitelé samotní. Na stránce
(zde) se můžeme dočíst o desítkách divokých party, zničených a vykradených
bytů. Zažádat si o proplacení škod lze, jenže brzy se to promění v zoufalé
hledání účtenek třeba i za dvacet let starou postel. Za „těžko prokazatelné“
položky pak Airbnb neručí vůbec.
Černobílé vidění
Už zhruba před dvěma lety jsem letmo postřehla články, které
se zabývaly nejen tou slastí, jež Airbnb cestovatelům nabízí, ale také druhou
stránkou věci. Protože všechno ji nakonec má. V číslech se mluví zhruba o třiceti
procentech majitelů, kteří nenabízejí pouze jeden objekt, tudíž nenabízejí jen
část svého bytečku, postýlky či koberečku, a tak opouští původní krásnou, i
když naivní myšlenku, obyčejných lidí pronajímajících kus svého obydlí. (Pokud
si tedy nemyslíme, že obyčejný člověk vlastní deset bytů v New Yorku.)
Z nenápadné (vlastně docela nápadné) stránky se najednou stává byznys, kdy
agentury nebo i jednotlivci skupují nemovitosti, aby je mohli pronajímat, a tak
vlastně mnohdy obcházet zákon a vyhnuli se poplatkům, které musí majitelé
hotelů odvádět státu.
V několika městech, kde bylo Airbnb obzvlášť populární,
již „sdílené ekonomice“ přizpůsobili zákony. V Berlíně už jsou krátkodobé
pronájmy více než padesáti procent plochy bytu zakázané pod pohrůžkou pokuty
v podobě sto tisíc euro. Ve Vídni či San Franciscu, tudíž městě, kde bylo
Airbnb v roce 2008 založeno, musí být každý hostitel oficiálně
zaregistrován u tamních autorit, po Airbnb bytech pak chodí kontroly. Speciálně
upravené zákony mají také v Barceloně, New Yorku, Reykjaviku či Madridu. V Praze
ne. Zatím.
V minulém roce v Praze turisté nechali 280 milionů
korun. A nechali by ještě o něco víc, kdyby z Airbnb šlo státu alespoň
něco. Na sdílenou ekonomiku by byl nejspíš třeba zákon a inspirovat bychom se
mohli třeba právě ve Vídni.
A tak jsme si v Rize na koupelnu počkali. Žádnou havěť
jsme neobjevili. Pobyt jsme si užili. Nakonec jsme napsali i obdrželi pozitivní
recenzi, vrátili klíče a odjeli. Já předpokládám a vlastně i doufám, že jsem
tuto stránku plnou zajímavých bytů v nejrůznějších lokalitách po celém
světě nevyužila naposledy, ale zároveň nedočkavě čekám na regulaci, která by
měla kromě již zmíněných měst zasáhnout Airbnb celoplošně. Ze zpočátku drobného
nápadu vznikl celosvětový byznys, který pozměnil způsob cestování a otevřel
nové možnosti. Ze změti pozitiv ovšem vyčnívají i nějaká negativa. Najít
přiměřenou ochranu pro všechny zúčastněné strany včetně sousedů možná není
reálné, ale v některých městech již zavedená zákonná regulace Airbnb
byznysu funguje. A tak proč mezi zákony plovoucí podnik neudělat víc fair.
Žádné komentáře:
Okomentovat