Odpoledne trávím s kávou a knihou. Kávu pomalu dopíjím
a do čtvrt hodinky sedím na záchodě. Stal se z toho rituál. Patřím totiž
mezi zhruba 30 % vyvolených, kterým káva rozběhne metabolismus tak, že do půl
hodiny trůní. Ale o tom třeba jindy.
Jednou jsem s knihou na kolenou vykonávala potřebu, ale
myšlenky mi sklouzly někam jinam. Neustále si připomínáme moudra typu ’žij
přítomností’. Já jsem na chvilku okamžikem žila právě u nás na záchodě.
Uvědomila jsem si, jaká pohoda to kakání vlastně je. Z malé místnosti se
pro člověka na pár minut stává oáza odpočinku, uvolnění a vyprázdnění. Navíc si
pojďme přiznat, že samotné vykonávání potřeby - tlačení a vytlačení - je prostě
zatraceně příjemné až orgasmické. A nejsem v tom sama.
 |
| https://news.dailytoast.com/blogs/this-is-scientific-reason-why-pooping-feels-so-good |
Ne, nemám fetiš. (Two Girls One Cup se mnou nic nedělá.)
Příjemný prožitek při kakání, je stejně přirozený jako vylučování samotný.
V angličtině na to mají dokonce slovo
– poo-phoria.
Zjednodušeně: Stolice podráždí Vagus nerve/Bloudivý nerv,
což způsobí snížení tlaku a příjemné brnění prostupující páteří. Někteří lidé
mají navíc pocit okamžitého úbytku váhy. Větší lejno přirozeně nerv podráždí
více, a tak pravděpodobně vyvolá větší euforii než pár outlých bobečků.
Vydařené kakání některým šťastným jedincům údajně dokáže zpříjemnit až několik
následujících hodin. Po opuštění záchodu v poo-phorii mají kromě dobře
naladěného fyzična i psychična lidé někdy tendenci se o svůj povznášející
zážitek ze svatyně uvolnění podělit s ostatníma. Sdílet tu radost.
And here comes the trouble.
Kadí i Tvoje holka
Kakání je totiž tak trochu tabu. Od malička je nám
předkládáno, že mluvit o něčem takovém se nesluší. Když už to zmíníme, tak
většinou během přízemního humoru nebo u doktora s ruměncem ve tváři. Jazyk
nám moc nepomáhá, protože slovo kakání,
kakat, vykakat, kadit nám nejde přes pusu, a tak pro kamarády chodíme „na
velkou“ a pro ostatní spíš radši nechodíme vůbec. Někteří lidé mají
z kakání ve škole nebo v práci takový strach, že si radši navodí
žaludeční nevolnost, než by svá střeva vyprázdnili kdekoli mimo domov. Patříš
mezi ně?!
Celej tento „antifekální“ komplex je o to horší pro holky.
Pro něžné pohlaví, jak si někteří rádi namlouvají.
Jeden kamarád mi kdysi při poměrně důvěrným rozhovoru řekl,
že jeho holka nekaká. Nebyl úplně blbej, aby si myslel, že má jeho holka
mimozemské kvality, takže nemá potřebu se vyprazdňovat. Prostě byl rozhodnutej
kakání své holky z jejich dlouhodobého vztahu vytlačit. Nemluvili o tom. Dělali, že se to neděje. Z kakání
partnerky se stal milenec, o kterém oba ví, ale bojí se o něm otevřeně mluvit,
aby neposkvrnil a neznečistil jejich idylický vztah. Splachovali ho pod povrch.
Ale proč? Proč kluci můžou sdílet poo-phorii, zatímco partnerky musejí
opakovaně zrazovat svůj smysl pro ekologii házením toaleťáku do záchodu, aby
náhodou nebylo slyšet šplouchnutí?
Život.
(„Girls Don’t Poop“ /Ženy nekakají/ už si vysloužilo i svou vlastní definici.)
Poop-anarchie
Mám radost, že některé z nás již anti-fekálním okovům
unikly a získaly svobodu projevu ve své poo-phorii nebo třeba poo-peripetii (made
up word alert). Jsou ale i tací, kterým poop-anarchie zrovna nevoní.
Autor tohoto článku (zde), na který jsem se rozhořčením rozhodla reagovat,
zmiňuje generaci mileniálů, kteří začali o trusu, lejnech, hovínkách
či stolici mluvit více otevřeně a podle autora už zacházejí se svými selfies ze
záchodů až příliš daleko. Z hoven se podle něj stal symbol. V elektronických
konverzacích nahradilo rozesmáté žluté obličejíčky hnědé roztomilé hovínko
vyjadřující leccos. Kamarádi obou pohlaví mezi sebou častěji sdílejí záchodové
nirvany a ženy ve vylučovací problematice postupně získávají slovo. Autor se
rozčiluje. Nechápe proč by ho to mělo zajímat. Jsou přeci věci, u kterých je
naprosto v pořádku, že zůstávají v soukromí. Nemusíme vědět všechno. OK...
ale. Nikoho nevyzývám ke společnému lejnobraní ani nikoho nezvu k sobě na
záchod. Existuje však minimálně jeden pádný argument pro odtabuizování
poop-talku (rozhovorů o kakání).
Kolem nás žije spousty lidí (je jich fakt hodně), kteří trpí
různými poruchami či nemocemi vylučovací či trávicí soustavy (třeba Crohnova choroba,
ulcerózní kolitida…). Tyto nemoci doprovází problémy s vylučováním. Kolikrát
se jedná o dlouhodobé či dokonce celoživotní obtíže, které se stávají zásadní
součástí jedincova života. Právě takovým lidem by odtabuizování hovínek a
vylučování mohlo ulehčit. Ze sféry vtipu a z prostředí lékařských klinik
by se rozhovory o vylučování klidně mohly přesunout do obýváků nebo kaváren,
kde si jedna kamarádka postěžuje na bolest zad a druhá na bíle zbarvenou
stolici.
#shitmatters
Zajímavé poop odkazy:
O tom, co stolice vypovídá o našem zdraví:
Definice jsem hledala na: https://www.urbandictionary.com/define.php?term=Girls%20Don%27t%20Poop
Žádné komentáře:
Okomentovat