Rozčiluju se. Tohle je pro mě totiž docela bolestné téma. Několik let jsem v sobě musela potlačovat sympatie, které se stejně nakonec prodraly napovrch a já jsem si uvědomila, že se nemám zač stydět. K tomu mi pomohly přibývající roky, spousty zprokrastinovaných hodin a genderoví fanatici. Díky.
/Spoiler alert/
Ne, nepíšu o své sexuální orientaci, ale o mém zcela odlišném vkusu. Filmovém vkusu. Protože – teď se podrž – mám ráda Stmívání, ano, myslím upíří ságu Twilight, kde pobledlej Edward postupně odsaje krev všech srnek a divokých prasat v amerických lesích. Jo, a taky se třpytí na slunci. Potom je tam taky hlavní postava Bella, ale ta toho ve filmech zas tolik nedělá. Teda kromě toho, že miluje Edwarda. Hodně moc ho miluje. Je to všechno hrozně romantický, hodně zvratů, docela hodně krve, málo smrti, Jacobův hrudník, jiskřivé orgasmy, ohledy do temné minulosti, nějací vlkodlaci, incest a šťastný konec.
Prostě klasika.
Neboj. Nejsem úplně mimo realitu a nemyslím si, že místo Milionáře z chatrče měli v roce 2009 dát Oscara Stmívání a jeho pobledlým hercům. Důvod, proč jsem se rozhodla napsat tento článek vězí úplně v něčem jiném. V nespravedlnosti.
Jsem člověk, který podlehnul trendu dnešní doby, a tedy který před/po nebo někdy i při sledování filmu vyhledává různé ohlasy a recenze (často na ČSFD). Podvědomě mi můj názor asi nepřijde dostatečný, neznám tolik filmů a nedokážu jednotlivé snímky zasadit do širokého kinematografického kontextu. Filmoví fanoušci a snobové, kterých je na internetu hafo, to udělají za mě, a já tak můžu svůj „lajcký“ vkus bez velkého úsilí postupně zdokonalovat (čti: podrobovat nátlaku) tím, že čtu názory zkušenějších. Postupně jsem zjišťovala, že za některé filmy se prostě musíme stydět, koukat na ně pod peřinkou nebo o nich tvrdit, že je sledujeme takzvaně „z prdele“.
Haha
Tohle všechno by ještě šlo zkousnout. Pak jsem ale viděla Captain America: Návrat prvního Avengera a můj svět se změnil. Nastal průlom. Ten film fakt nebyl dobrej. Zápletka neoriginální, herecké výkony podprůměrné, dialogy by se daly shrnout do několika vět a hromady rádoby epických prohlášení a většinu stopáže zaplnily akční scény. Tenhle film pro mě mohl zachránit jenom osobitý hlavní hrdina, ale to se v případě Chrise Evanse opravdu nestalo.
Jenže na ČSFD je to červený. A všichni víme, co to znamená…
Je to 70 % plus. Konkrétně to má 78 %. OK.
Rozumím tomu, že někomu se ty akční scény líbí, lítají auta, plameny, kulky. Záporáci se netrefují a hrdinové v posledních chvílích ano. Mně se taky některé akční filmy líbí, baví mě. Z těch kvalitnějších uvedu třeba Temného rytíře od DC (90 %) a z těch méně kvalitních třeba Iron Mana (80 %, tolik? wtf), kde často slabší zápletku vylepšuje charismatický Robert Downey Junior. Jeden čas jsem ráda sledovala i všechny díly X-Men. Dokážu tak docela dobře pochopit i to, že se někomu líbí Captain Amerika, prostě ne vždycky máme náladu na hluboké dialogy, promyšlené zápletky nebo propracované charaktery. Chceme si odpočinout, vypnout a sledovat naše oblíbené komiksové postavy, jak honí sebe i svá ega po šestiproudových silnicích. To mě samo o sobě absolutně netrápí. Jenže…
Stačilo mi patnáct minut a několik kliknutí na ČSFD, abych si všimla určitý pravidelnosti, která mě prostě nenechala úplně v klidu. Proč úspěšné ságy a obecně snímky, které cílí více na ženy/dívky, zejména pak filmy ze skupiny Young Adult (u nás tomu říkáme prostě teen filmy, filmy pro teenagerky), mívají o tolik horší hodnocení než filmy pro mužské publikum?!
Když mi někdo třeba v případě Marvela argumentuje, že to prostě je kultovní záležitost. Milovníci komiksů to jednoduše nemůžou necenit. Má to svoje kouzlo. Tak já se ptám… proč ty samé argumenty nemůžou padat v případě Twilight nebo Hunger Games (, kde je také hlavním hrdinou žena)? Je to přeci podle oblíbené knižní předlohy, milovníci knih, Young Adult (YA) literatury nebo YA dystopií to prostě nemůžou necenit a bezpochyby to má i svoje kouzlo. V čem je to teda o tolik horší a hodno méně procent?! V hereckých výkonech, hloubce zápletky či dialozích se od sebe Captain Amerika s Thorem liší od Twilight minimálně. Evidentní rozdíl vidíme jenom v tom, na jaké publikum filmy cílí. Podle toho také to, jakým směrem se zápletka ubírá. V případě Stmívání je to láska, zatímco v superhrdinských filmech je to většinou záchrana světa nebo alespoň toho nejdůležitějšího kousku světa – Ameriky (Manhattan). So much more serious, right?
A i kdyby se nějak objektivně dalo vyhodnotit (nedá), že Captain Amerika (CA) prostě je kvalitnější než Twilight, tak pořád ta propast nebude taková, jakou nám podsouvají recenze po celém internetu (rozdíl na ČSFD je konkrétně 20 % ve prospěch CA, IMDb 17 % pro CA). Prostě ne.
Normálně nejsem úplně radikální a necpu gender do všeho, co kolem sebe vidím. Ale ano. U tohoto s ním prostě argumentuji. Udělám to asi kvůli křivdám z minulosti, kdy jsem na střední musela svou tehdejší lásku k Edwardovi skrývat před světem. Nebo alespoň před tím mužským, který to velmi rychle rozšířil i na ten dívčí. Kdy některé holky, které celou ságu přečetly a žudlaly v kině na konci prvního dílu Stmívání dojetím (scéna v altánku), začaly tvrdit, jakou z toho měly vlastně celou dobu „prdel“, rozstříhaly doma trika „Team Edward“, „Team Jacob“ nebo „Team Bella“ a koupily si dres nějakého fotbalového týmu nebo tričko Star Wars. S několika Star Wars mikinama a trikama ve skříni si pak konečně Hvězdné války pustily, aby si příště zase nespletly Stormtroopera s Darth Vaderem. (A neříkám, že si ty filmy pak nezamilovaly.) A to vůbec nezmiňuji situaci, kdy by se k četbě Stmívání přiznal nějaký kluk. Následky toho ve společnosti si lze jen těžko představit.
Mužský pohled na filmy prostě vládne. Neviním, ale jenom muže. Úplně stejnou měrou kritizuju i nás ženy. Teprve až si budeme od mládí stát za svými romantickými marmeládkami a nebudeme se za to stydět, tak třeba vytáhneme romantické a romantické teen filmy z odpadu, za který jsou často neprávem označovány. Pomůžeme tím sami sobě, ale klukům možná ještě víc. Umožníme tím mužům i chlapcům, aby se stejně jako my s nimi bez výčitek koukáme na skvělého Deadpoola, mohli i oni s námi kouknout na Slečnu Drsňák, Mean Girls, Edwarda nebo Divošku, a nemuseli pak tvrdit, jak moc donucení k tomu byli, a při závěrečném proslovu dělat, že jim něco spadlo do oka.
Pozn: Na IMDb jsou hodnocení daleko míň vyhrocená a hodnotící tam někdy ocení i některé kultovní YA filmy (viz. Mean Girls 7,0 hvězdiček a 7.2 pro Hunger Games). To samé se o naší uzavřené ČSFD komunitě říct opravdu nedá. Tak ty recenze neberme tak vážně.
Seznam mých oblíbených romantických teen snímků. Některý mě baví pořád a některé mě bavily spíš, když jsem byla mladší:
1. Hunger Games (není úplně romantický)
2. Stmívání / Twilight
3. Protivný sprostý holky / Mean Girls
4. Super náhradník / She is the man
5. Deník Princezny / The Princess Diaries
6. Mezi námi děvčaty / Freaky Friday
7. Divoška / Wild Child
8. Co ta holka chce / What a Girl Wants
Žádné komentáře:
Okomentovat