Lowcost výlet do Budapešti.

AHOJ VŠEM,
mé pomaturitní prázdniny skončili a kvůli brzkému odjezdu z Rakouska, kde jsem pracovala jako Au-pair (článek ZDE), jsem se rozhodla ještě v červenci společně s Matějem podniknout třídenní návštěvu Budapešti, o které je tento pozdě publikovaný článek.

A protože jsme oba študáci, tak jsme se rozhodli, že chceme zaplatit co nejméně a to se nám nakonec i povedlo. Jupí.

Jako dopravu jsme si vybrali Student Agency busy, kde jsme klasicky dostali denní tisk i kávu. Cesta utekla rychle, a tak jsme už kolem poledne vystoupili v horkem soužené Budapešti a zamířili se ubytovat, respektive se potkat s Tomem, který nás u sebe nechal dvě noci přespat.
Toma jsme sehnali přes couchsurfing , což je naprosto geniální stránka, ale upřímně říkám, že pro kluka a holku cestující společně je téměř nadlidský výkon sehnat někoho ochotného ubytování poskytnout. My to nějakým zázrakem zvládli, takže ubytování nás stálo ... vlastně nestálo.

Budapešť pro mě byla náramně příjemným překvapením. Mé kamarádky mi říkaly, že je to prostě taková Praha, což mělo značit, že je to krásné město, které mě moc ničím nepřekvapí.
Jenže mě Budapešť překvapila.

Ulice byly plné stylových kaváren a podniků, město bylo živé a pulzující, z hromady nejrůznějších památek jsme si ani nemohli vybrat, které navštívit, a ceny byly podobné těm našim českým. Ráj.

První den jsme navštívili největší synagogu v Evropě, baziliku sv.Štěpána, parlament a Citadellu, kde je kromě pevnosti a sochy Svobody možné si vychutnat i nádherný výhled a západ slunce. Doporučuji se i "prorelaxovat" okolními parky.
K večeři jsme si dali humus v jednom z mnoha humus barů. Byl to můj první v životě a moc jsem si pochutnala. Porce byla obří, sytá a suprová. Těším se, až se pořádné humus bary dostanou i do Čech.

ruinpub

Citadella

Večer jsme si zašli do jednoho z typických maďarských ruinpubů, což jsou hospůdky a bary sestavené ze starých a často komunistických věcí, což nakonec vytváří senzační atmosféru. A poslechli jsme si jammování tak skvělých muzikantů, že jsem z toho měla husinu.

Další den jsme si ráno zašli na trhy do Market Hallu. Všude se na nás smály klobásky, uzeniny, sladkosti a spousty dalšího zboží... jen ti prodejci se moc nesmáli. Zakoupili jsme krabičku oliv, salám, paštiku na ochutnání a pár klobásek pro rodinu. S kukuřičnými chlebíky jsem se toho nacpala na Markétině ostrově, což byla naše další zastávka.

Na ostrově jsme si nejprve půjčili vozítko a celý jsme si ho projeli, poté jsme si osvěžili nohy ve zpívající fontáně, která se ale té naší v Mariánkách rovnat nemůže.
Poté jsme pokračovali k Andrássyho bulváru, kde jsme se stavili v muzeu teroru. V muzeu mě překvapilo málo informací o nacistickém režimu, což odůvodňuji maďarským prohitlerovským režimem v průběhu WWII. O nacismu se začali zmiňovat až od roku 1944, kdy začala německá okupace Maďarska. Hodžův režim před rokem 1944 jako by ani nebyl. Podivné.
Celé muzeum se daleko více soustředilo na bolševismus.

Večer jsme ještě navštívili náměstí Hrdinů, což je taková ničím neoslňující povinnost.
Po celém dni vyhladovělí jsme si nakonec sedli do čínského bistra Tao, které bylo levné, porce veliké a jídlo senzační. Zkuste!
Už v polospánku jsme si zašli do dalšího a nejproslulejšího ruinpubu Szimpla. A byl to opravdu zážitek.

Den třetí jsme měli v plánu si prohlídnout parlament i zevnitř, ale to se nám nepovedlo, protože anglicky mluvící skupiny si musíte zamlouvat alespoň den předem a přes internet.

výhled z baziliky

Tak jsme se vydali podél Dunaje směrem ke známému řetězovému mostu a dál opět do bistra Tao. Cestou jsme potkali památník židovských obětí ze druhé světové války, který byl pojat v podobě opuštěných bot na okraji řeky. Zvláštní místo.

Tím jsme vlastně uzavřeli náš velmi vydařený výlet, který nás každého se vším všudy vyšel na 2000Kč a to jsme ani nijak zvlášť nešetřili. Tomu říkám úspěch.

TIP: Projet si nejnovější trasu metra, je to architektonický skvost.